Zhodnocení situace
Než začneme jednat, je naším prvořadým úkolem pečlivě zhodnotit situaci a rozhodnout, co je potřeba udělat. Situace lze rozdělit na dva druhy, kritické a krizové.

1) Kritická situace:
Existuje reálné nebo potenciální ohrožení života intoxikované osoby? Je osoba při vědomí? Dýchá pomalu nebo zrychleně? Má snížený nebo zvýšený puls? Má nezdravou barvu? Pokud je v bezvědomí, reaguje na bolest?

Představuje intoxikovaná osoba nebezpečí pro sebe nebo své okolí? Chová se k okolí agresivně nebo výhružně? Jaká je pravděpodobnost že někoho napadne nebo si neúmyslně ublíží? Je šance, že se pokusí řídit auto nebo se bude pokoušet o sebevraždu?

2) Krize:
Prožívá intoxikovaná osoba spirituální, duševní nebo emocionální krizi? Vypadá vyděšeně, deprimovaně nebo rozzlobeně? Má prudké změny nálady? Chová se divně? Je při vědomí, ale nereaguje?

Ve zhodnocení situace vám můžou posloužit následující informace. Pokuste se během jejich zjišťování intoxikovaného nenechávat o samotě. V případě spirituální či emocionální krize je často lepší ptát se přátel intoxikovaného nebo okolostojících lidí, než jeho samotného.

1) Jakou užil látku? V jaké podobě (inhalací, orálně, nasálně, intravenózně nebo intermuskulárně?). Jakou dávku? Kdy? Užívá nějaké léky nebo jiné látky?
2) Kdo to je? Má poblíž nějaké přátele? Kde bydlí? Měl už dřív podobné problémy?

Pokuste se zjistit co nejvíce. Nedostatečné zhodnocení situace může vést ke kritickým chybám. Pečlivě zvažte závažnost situace:

Kritická situace: potenciální nebo reálné ohrožení života intoxikovaného nebo jeho okolí, nutnost zdravotnického ošetření
Krize: iracionální chování, negativní myšlenkové smyčky, návaly paniky

Situace vyžadující odbornou pomoc: Máte-li pocit, že jsou v ohrožení životy nebo pokud máte pocit, že situace se vymkla kontrole a není nikdo jiný, kdo by byl ochoten převzít za intoxikovaného zodpovědnost.

Kritické nebo životu nebezpečné situace

1) Najděte někoho se znalostí první pomoci, nejlépe někoho se zdravotnickým kurzem.
2) V případě epileptického záchvatu: uvolněte oděv a držte intoxikovaného tak, aby si nemohl ublížit a nedusil se. Záchvat může být velmi vážný, čím delší nebo častější, tím nebezpečnější, v nejhorších případech může dojít k trvalému poškození mozku.
3) Je-li intoxikovaný při vědomí, pátrejte po vnějších příznacích, spojených s konkrétními látkami. Silně stisknuté čelisti nebo záškuby očí (nystagmus) jsou obvykle spojené s MDMA nebo jinými stimulanty. Pocení je také typický příznak. Pokud se osoba třese zimou, něčím jí přikryjte.
4) Je-li intoxikovaný v bezvědomí, pokuste se jej jemně probudit, zatřeste jím, mluvte na něj (dostatečně zřetelně) - "Jsi v pořádku? Mám sehnat doktora?" Pokud zvrací, obraťte je na stranu, aby z něho zvratky mohly volně vycházet a neudusil se. Pokuste se rozpoznat, jestli není v komatu (viz níže).
5) Pokud intoxikovaný nedýchá, pokuste se obnovit dýchání - viz kapitola První pomoc.
6) Zavolejte záchranku (155) a připravte se na příjezd sanitky a policie. Zajistěte volný průchod / průjezd k intoxikovanému, pokud jste na party, zařiďte ať někdo vypne hudbu a pokusí se mikrofonem nebo jiným způsobem sehnat přátele či známé intoxikovaného. Rozhodnutí zavolat záchranku může být obtížné, jeho důsledky však budou mnohem méně závažné než dojde-li k úmrtí.

Krize (spirituální, psychická, emocionální)

Krizové situace mohou mít nespočet podob, od útočného chování a násilných výbuchů přes naprosté odtržení od vnějších vjemů nebo ochromující paranoiu a strach až k relativně neškodnému nutkavému či psychotickému chování. Prostředky, zvolené k zvládnutí situace závisí z velké části na symptomech, které intoxikovaný prožívá.

Ve většině případů nespočívá pomoc v tlaku či působení na tu část osoby, která je v krizi. Pointou není intoxikovaného "umluvit", to většinou nefunguje a obvykle situaci ještě zhorší. Ujistěte jej, že vše je v pořádku, jste s nimi a dáváte na ně pozor. Dávejte pozor, aby neublížil sobě nebo ostatním a pokud se situace vymkne kontrole, zavolejte pomoc. Cokoliv se rozhodnete dělat, sledujte reakci intoxikovaného a pokud máte pocit, že to situaci spíš zhoršuje, zkuste něco jiného.

Lidé, kteří mají zkušenosti se zvládáním takovýchto situací radí, že nejlepší věc, kterou můžete udělat je poradit intoxikovanému, ať se uvolní a oddá se svým pocitům. Mantra "dýchej, uvolni se, nech to plavat" vznikla jako součást psychedelické terapie v 60. a 70. letech. Tvrdí se, že velká část emocionálního rozladění a duševního tlaku při badtripu pochází z odmítání a vzdorování potenciálně nepříjemným vnitřním procesům. Strach je obvykle často příčinou urychlení krize a hlavním úkolem člověka, který se pokouší krizi překonat je vytvořit prostor, kde se osoba v krizi může cítit bezpečně.

Několik stručných rad:
ˇ Pokuste se vycítit jak moc je intoxikovaný "mimo". Ví, kde právě je? Ví, jestli je ráno, odpoledne, večer nebo noc? Vybavuje si svoje jméno? Ví, že požil psychedelickou látku?
ˇ Klidným a věcným tónem intoxikovaného ujistěte, že jste s ním a dáváte na něj pozor.
ˇ Připomeňte mu, že to co prožívá je stav změněného vědomí po požití psychedelika, a že to dříve nebo později skončí
ˇ Připomeňte mu, že má dýchat a uvolnit se
ˇ Dejte mu najevo, že spirituální krize je normální věc
ˇ Když s intoxikovaným mluvíte, buďte co nejklidnější, mluvte normálním tónem, i když sami cítíte úzkost
ˇ Je-li to možné, přineste mu vodu a trochu jídla (např. kousek chleba) a zeptejte se, jestli se nechce napít nebo najíst
ˇ Seďte a povídejte si
ˇ Pokud víte, jak se intoxikovaný jmenuje, občas ho oslovte jménem
ˇ Představte se a vysvětlete se, kde jste se tu vzali
ˇ Dívejte se na krásné věci
ˇ Zpívejte (cokoliv, nejlépe dětské písničky)
ˇ Hrajte si nebo se mazlete se zvířetem
ˇ Jděte se společně projít
ˇ Vzpomínejte na příjemné věci (moře, děti atd.)
ˇ Tancujte
ˇ Držte se za ruce
Čemu se vyhnout:
ˇ Nesnažte se intoxikovaného příliš násilně "dostat zpátky na zem", většinou to věci jen zhoršuje
ˇ Nevzbuzujte v něm zmatek opakovaným kladením otázek, na které nedokáže odpovědět
ˇ Nenuťte ho cítit se ještě víc izolovaným tím, že se v jeho blízkosti budete chovat nervózně a ustaraně
ˇ Raději se vyhněte příliš komplikovaným aktivitám
ˇ Respektujte potřeby a zábrany intoxikovaného: nedotýkejte se ho, pokud to sám nechce, poskytněte mu dostatek prostoru, pokud máte pocit že ho potřebuje

INSTRUKCE

1. Pokud vidíte intoxikovaného, který prožívá krizi, jemně se ho zeptejte, jestli se nechce s vámi na chvíli posadit. Pokud se zdá, že ho přítomnost někoho dalšího rozrušuje, mějte někoho v povzdálí, aby dával nenápadně pozor.
2. Vztahujte se k intoxikovanému v prostoru, v kterém se on sám cítí být. Často je tím, co lidi izoluje a vytváří pocit paranoii a zmatku především to to, že jsou tak "mimo", že se ostatní až příliš intenzivně pokoušejí dostat je zpátky do reality. Pokuste se raději prostě být s nimi a být jim k dispozici. Zkuste vidět svět jejich očima.
3. Jakým dalším způsobem můžete změnit prostředí - setting? (ticho/zvuk, teplota, venku/uvnitř atd.)? Prostředí na party nebo koncertě může zhoršit psychický stav intoxikovaného, pokuste se najít co nejklidnější místo, pokud si myslíte, že to pomůže (sledujte k tomu směřující náznaky v jeho prožívání) a požádejte ostatní aby se netlačili kolem. Ujistěte je, že máte situaci pod kontrolou a zapamatujte si ty, kteří nabízejí pomoc, pokud bude později potřeba.
4. Jak lze minimalizovat nebezpečí emocionální nebo psychické újmy? Soustřeďte se na pocity intoxikovaného, místo abyste se zabývali tím, v jaké jste se ocitli pitomé situaci.
5. Paranoia: Pokud intoxikovaný kolem sebe nikoho nesnese, stáhněte se, nezírejte na něj, ale dávejte na něj co nejdiskrétněji pozor. Zamyslete se nad tím, jaké by to bylo, kdyby jste sami měli paranoidní myšlenky a někdo cizí (ať už jste cizí nebo ne) vás všude pronásledoval a pozoroval.
6. Jaké předměty, činnosti nebo způsoby rozptýlení by mohly pomoci intoxikovaného odvést na bezpečné místo (hračky, zvířata, hudba atd.)?
7. Nevyvíjejte tlak, prostě buďte s intoxikovaným. Dokud nenastane nebezpečí poranění, stačí když ho ujistíte, že jste tu pro něj, pokud by něco potřeboval, nic víc.
8. Dotyk. Dotýkání může být velmi dobrý prostředek zklidnění, v některých případech naopak velmi nevhodný. Obecně řečeno - nedotýkejte se intoxikovaného, dokud vám neřekne, že je to ok, nebo se vás nedotkne jako první. Pokud se zdá, že by mu mohlo pomoci objetí, zeptejte se ho na to. Pokud není schopen verbálně komunikovat, snažte se být velmi citliví k jakékoliv negativní reakci na dotek. Pokuste se nenechat vtáhnout do jakékoliv formy sexuálního kontaktu. Držení za ruce je často velmi účinný a dostačující způsob jak někomu dát najevo, že tu jste pro něj.
9. Intenzita stavu může probíhat v cyklech nebo vlnách. Může také probíhat jako plynulý pohyb skrz transpersonální prostory, který má svůj začátek, střed a konec. Nesnažte se příliš silně tlačit vpřed.
10. Pokud je intoxikovaný přesvědčen, že se zbláznil, ujistěte ho, že jeho stav je dočasný, jeho příčinou je psychoaktivní látka, a že se včas vrátí zpátky do reality.
11. Vysvětlete intoxikovanému, že prožívá silné účinky psychoaktivní látky (pokud víte jaké, řekněte mu to) a ujistěte ho, že ač to není pravidlem, je normální procházet po jejím požití spirituální krizí, a že i on (tak jako tisíce lidí před ním) bude v pořádku pokud se uvolní a nechá látku postupně vyprchat.
12. Pokud je schopen a ochoten spolupracovat, vyzvěte ho ať s vámi zhluboka a pomalu dýchá. Pokud je skutečně mimo a panikaří, může pomoci, když mu položíte ruku na břicho a říkáte: "dýchej tady odspoda", "prostě dýchej, zvládneš to" apod.
13. Uvolnění: Může být opravdu obtížné uvolnit se, pokud právě umíráte nebo vás démoni trhají na kusy, ale pokuste se intoxikovanému vysvětlit, že jste tu proto, abyste se postarali o jeho bezpečí. Jednou z nejdůležitějších věcí při skutečně obtížných vnitřních procesech je naučit se být s nimi smíření a uvolnit jakýkoliv tlak, směřující k ukončení zážitku, prostě ho nechat proběhnout.
14. Meditace: Jemně naznačit intoxikovanému, ať zkusí zavřít oči a zaměřit svou pozornost dovnitř může někdy změnit směr, který jeho zážitek nabral.
15. Jednou z věcí, které dokážou člověka "přivést zpátky na zem" je sundat si boty i ponožky a chodit či sedět naboso a dotýkat se země. Dávejte samozřejmě pozor na bezpečnost chodidel.
16. Častý oční kontakt je vhodný a důležitý (pokud intoxikovaný není paranoidní a nemá z vás strach).
17. Buďte sebejistí a klidní, snažte se budit dojem, že i kdyby se s intoxikovaným rozpadal svět, s vámi je vše v naprostém pořádku.
18. Vysvětlete intoxikovanému, že spirituální krize je normální a přirozená součást lidského duševního vývoje a lze ji chápat ne jako problém, který je potřeba odstranit, ale jako proces léčení. Viz S.Grof, B. Richards a další.

Pro člověka na vrcholu intenzivní psychedelické zkušenosti může být velmi obtížné s někým komunikovat nebo si vůbec být vědom přítomnosti jiných lidí. Pokud sedíte s člověkem, který se v takovém stavu nachází, poslouchejte co říká a (pokud se to zdá vhodné a užitečné) můžete ho i povzbuzovat jednoduchými otázkami, vztahujícími se k jeho prožitkům: např. "Co je tohle za barvu?" "Jsi smutný/smutná?" "Kolik je ti let?" Je pravděpodobné, že se vám dostane spíš nekonkrétních a metaforických odpovědí ("Všechny barvy", "Jsem starý jako řeka" apod.). Nečekejte nějakou normální konverzaci.

Za nejvíc uklidňující věc prohlašuje mnoho lidí, kteří prošli intenzivními psychedelickými zážitky, možnost zabalit se do deky. Mít s sebou teplou deku kdykoliv je pravděpodobnost vzniku podobných situací je více než rozumné.

SHRNUTÍ

Psychedelická krize může být zátěží pro všechny účastníky i pro pouhé přihlížející, většinou však není problém ji po dobrém zhodnocení situace zvládnout. Pro člověka, který krizí prošel je pak následná integrace jeho zážitku stejně důležitá jako zvládnutí samotné krize.

Kóma
Kóma je bezvědomí, ze kterého nelze člověka probudit a mělo by být bráno VELMI vážně. Je častou reakcí na předávkování GHB, opiáty, ketaminem a DXM; občas je spojováno i s jinými látkami (2C-T-7, DMT, 5-MeO-DMT a další) nebo kombinací látek, ne však v souvislosti s převážnou většinou psychedelik (entheogenů). Pokud je intoxikovaný v bezvědomí, oslovte ho jménem, jemně se jej pokuste probudit a zeptejte se jestli spí. Změřte mu puls a zkontrolujte teplotu sáhnutím na čelo. Zjistěte, jestli reaguje na bolest štípnutím do svalu podél klíční kosti nebo silným stiskem spodní části nehtu (nejslabší zaznamenatelnou reakcí je chvilkové rozšíření zornic). Nedočkáte-li se reakce, jde pravděpodobně o koma. Silné stavy "odpadnutí" (např. po alkoholu) mohou vypadat podobně jako koma, většina však zahrnuje alespoň minimální pohyb nebo reakce na podněty.

Nebezpečí spojená s konkrétními substancemi:

GHB ("gaba"): předávkování může způsobit kóma nebo zástavu dechu, případně smrt. Velmi nebezpečná v kombinaci s jinými látkami, s alkoholem atd. Zvracení, nevolnost a bezvědomí jsou časté projevy.

Ketamin: Může způsobit nevolnost, bezvědomí.

LSD: Může způsobit dlouhodobé (6-18 nebo i více hodin) akutní psycho-spirituální krize, zahrnující ztrátu ega, odtržení od konsensuální reality, paranoiu, strach, smutek, zoufalství a extrémní střídání nálad. Nebyly zaznamenány žádné případy smrti kromě těch, jejichž příčinou byl úraz.

Lysohlávky: Mohou způsobit střednědobé (4-10 nebo více i hodin) akutní psycho-spirituální krize, zahrnující ztrátu ega, odtržení od konsensuální reality, paranoiu, strach, smutek, zoufalství a střídání nálad. Houbičky mají tendenci být více "snové" nežli LSD, méně aktivní. Nebyly zaznamenány žádné případy smrti kromě těch, jejichž příčinou byl úraz.

Cannabis: Nejsilnější krize po intoxikaci THC jsou spojené s orálním požitím (bhang (mlíko), koláčky apod.). Trvají 2-6 hodin (nebo i více) a mohou zahrnovat paranoiu, návaly paniky, strnulost, extrémně překrvené bělmo a střídání nálad. Nebyly zaznamenány žádné případy smrti kromě těch, jejichž příčinou byl úraz. Několik lidí údajně zažilo vážný astmatický záchvat, kterému předcházelo kouření cannabisu.

MDMA: Jeden z problémů MDMA je ten, že mnoho různých látek bývá jako MDMA prodáváno, takže pokud si někdo dá Extázi, může ve skutečnosti požít něco úplně jiného. MDMA sama o sobě může způsobit krizi několika různými způsoby:
ˇ přehřátí/dehydratace: nechte postiženého usrkávat z veliké sklenice vody (vyvarujte se opaku dehydratace, tzv. "otravy vodou"), pokud jste si jisti, že ji nevdechne - MDMA zřídka způsobuje katatonii (bezvědomí), ale může k tomu dojít
ˇ MDMA může způsobit nepříjemné pocity, protože jde o velmi silný stimulant. Pomůže dýchání, relaxace, ležení nebo sezení a konverzace.
ˇ MDMA může také způsobit krizi proto, že odhaluje niterné pocity, a ty mohou být obtížně vstřebatelné nebo nepříjemné, může vyvolávat vytěsněné vzpomínky atd. MDMA (na rozdíl od jiných psychedelik) nezpůsobuje obvykle paranoiu nebo výbuchy vzteku.
ˇ Smrt po požití MDMA je spojena s dehydratací a přehřátím, způsobenými přepínáním organismu (pokud někdo tancuje bez přerušení několik hodin, sežeňte mu vodu a navrhněte mu, ať si udělá alespoň krátkou přestávku).

ANTIDOTA

Existují dvě hlavní skupiny látek, které se používají v nemocnici v případě, že někdo prožívá nezvladatelnou krizi na psychedelikách: antipsychotika (haloperidol, thorazin atd.) a benzodiazepiny (diazepam, neurol apod.). Pokud nejde o OPRAVDU extremní stav, bohatě stačí použít benozodiazepiny, protože anipsychotika sice člověka zklidní, ale "vypatlají" ho ještě na několik dalších dní. Benzodiazepiny se nesmí používat s tlumícími látkami (tj. kombinovat např. s alkoholem) a antipsychotika se nesmí používat například při intoxikaci DOBem (to moc nevědí ani sami lékaři, jak často mají také možnost setkat se s DOBem, že). V případě různých skutečně málo známých a užívaných psychedelik typu 5-ACO-DIPT obvykle ještě ani nejsou vyzkoušené reakce na antipsychotika, takže doporučujeme pokud už je zkoušíte, nic dalšího nedávat.

Vzhledem k tomu, že většina psychedelik se nedá "přebít alkoholem" (resp. dá, ale pak se člověk může lehce dostat z krize do kritické situace), doporučujeme skutečně nepokoušet se tyto problémy alkoholem řešit. Stejně tak není vůbec dobrý nápad snažit se psychickou krizi řešit mdma, protože i ta dokáže vyvolat za určitých podmínek těžkou depresi a stav ještě zhoršit, nemluvě o zesílení halucinací. Rovněž nelze doporučit řešit krizi na speedech tlumícími látkami a krizi na tlumících látkách speedy, protože účinek těchto látek jde proti sobě a je to potenciálně dost nebezpečná kombinace. Samozřejmě nemluvíme o případu 2 piva versus 1 kafe.

Po pravdě řečeno, často pomůže i tzv. placebo, což znamená, že je člověku v krizi podána naprosto neúčinná pilulka s tím, že je to něco, co ho uklidní a vrátí do normálu. Podmínkou je samozřejmě to, že dotyčný vnímá a uvědomuje si, co se mu říká. Pokud jde o kritickou situaci (krize není jen psychická, ale i fyzická), pak rozhodně neužívat nic jiného a volat doktora.

Podtrženo sečteno, pokud opravdu nevíte co děláte, pak situaci neřešte další chemií. Žádná zázračná pilulka, která člověka bez vedlejších účinků z čehokoli vytáhne neexistuje. Vypadá-li situace špatně, volejte záchranku.

více informací: http://www.erowid.org