Základní pravidlo je, že konec, tedy zpravidla tenisák, by neměl být lehčí než zbytek, a to platí i u ohnivých řetězů. Konec by mněl poi táhnout kupředu. Pokud vám někdy jakoby vlaje za řetězem, pak je to právě díky nesprávnému vyvážení. Délka i váha u vašich fire poi by mněla odpovídat tréninkovým, neboť pokud si zvyknete na určitou váhu a délku, jiné poi se budou chovat trošku jinak.

Váha (jak konce, tak šňůry/řetězu), je čistě na vás, obvykle bývá cca 80g (konec) a 20g (řetěz). Délka by měla odpovídat délce natažené paže a při vzpřímeném postavení by se neměly řetězy dotýkat země - tato omezení jsou dána polohou poi při určitých tricích. Delší poi dělají větší kruhy, trochu omezují a některé triky jdou provést jen s velkou obtíží nebo vůbec. Jsou rozhodně fyzicky náročnější a méně koordinovatelné, drží si rytmus! Krátké poi jsou mnohem více flexibilní, ovšem na úkor vlastní ovladatelnosti. Rozhodně jsou bezpečnější a na některé triky (wraps, insiders) prostě nutné. Nejlepší je mít každopádně řetězy trochu delší, kdykoli se dají přímo při točení pohybem, při kterém se namotají na prsty, zkrátit.

Tréninkové řetězy

Asi nejpoužívanějším materiálem jsou tenisáky, šňůra a poutka. Poutka můžou být jednoduchá nebo dvojitá a existuje jich celá řada. Důležitou vlastností je jejich šířka, která by nemněla překročit šířku prstu, s tím souvisí způsob držení (viz níže). Nejčastější materiál jsou proužky kůže nebo silnější látkový materiál spojený nýtem či jakkoli jinak, důležité je, aby to drželo. Šňůra se časem velice rychle opotřebuje, proto jsou nejlepší pevné, lehké, vícevrstvé nebo s větším počtem vláken, či umělé (nejlepší je něco mezi, ani úplná umělotina ani rákosové lanko), samozřejmě poslouží i cokoli se doma najde (prádelní šňůry všech druhů, vázací provazy aj.). Na zakončení se používají obvykle tenisáky - méně kvalitní rychle praskají, stojí v obchodním domě kolem 30Kc. Nejlepší je zajít k nejbližším tenisovým kurtům a nějaké ty starší kvalitní si zajistit, protože jinak jsou poměrně drahé.

Konstrukce: Asi nejlepším materiálem na spojení poutka a šňůry jsou obyčejné kroužky na klíče, poutka se jimi provléknou a šňůra přiváže. Připevnění tenisáků je o něco obtížnější: buď se do tenisáku udělají díry (provrtají nebo probodnou) asi tak 2 cm po ploše vedle sebe a kroužek se dost náročným způsobem protáhne, nebo se dají udělat dvě díry přímo skrz, šňůra se provleče a na druhé straně přichytí něčím, aby nevyklouzla, popřípadě stačí udělat dost velký uzel, který se jen jednou vyvrtanou dírou vtlačí dovnitř.

Celkový design i vlastní parametry jsou samozřejmě jen na vlastní fantazii.

Ohnivé řetězy

Dlouhé řetězy hoří kratší dobu než delší (to je možno vyvážit zkracováním - namotáním na ruce - během točení), dochází snadněji ke zranění důležitých míst (hlava, lýtka, záda) a hlavně těch velice citlivých (pánové vědí). PS: víte proč jsou poikaři většinou nakrátko? :)

Poutka bývají z odolnějšího materiálu než u tréninkových řetězů, protože se stává, že když se jen trošku při namáčení nacucají petráku, snadno se vznítí a to je jejich konec. Nejlepší jsou asi proužky kůže, ale pozor, po delší době kůže tvrdne a nakonec se rozdrolí (opět díky nasáknutí petrolejem)! Spojeny jsou například nýty nebo krátkým šroubem s matkou skrz na skrz. Řetěz by měl být z tvrdšího kovu, například z oceli, železa apod., hlavně ne hliník nebo jiný měkký kov, protože se rychle roztahuje a při fire show se může snadno rozletět. Dále záleží na tom, jak jsou jednotlivé kroužky spojovány, čím lepší (bezpečnější) spoje tím lépe. Jako spoje se používají kroužky na klíče všech velikostí, ty menší jsou silnější.

Na konce je nejlepší, ale zároveň nejdražší (cca 400-500Kč za metr) materiál kevlar (100% bavlna protkávaná měděnými drátky - dlouho vydrží (asi tak na rok). Dalšími možnostmi jsou džínovina, prostěradlo, ručníky, prostě co nejvíce bavlněný materiál, protože velice dobře saje. Materiál se namotává na kovové trubičky z duralu (tvrzený hliník, který vydrží vysokou teplotu) vyplněné dřevem, kvůli udržení teploty (což je velice důležitý faktor fire poi, protože při rychlých otáčkách nejen že uniká palivo, ale konce se rychle chladí). Optimální délka kevlaru "5" na jeden konec je 1 metr, u ostatních materiálů je tomu podobně (a jelikož většina je spíše na několik použití, je to vcelku jedno).

Single poi: Konstrukce je vcelku jednoduchá, je potřeba duralová trubička o průměru kolem 1 cm a 7 cm dlouhá při použití "5" kevlaru, 9 cm na "7", dále dřevěná tyčka která přijde dovnitř (5 cm) a dva šrouby s plochou hlavou asi 5 cm dlouhé (jejich délka závisí na délce namotaného kevlaru). Do trubičky se vyvrtají 3 otvory, první 0.5 cm od kraje skrz na skrz vrtákem "3" (3 mm) na kroužek, a dva (ne skrz na skrz) na připevnění kevlaru (1,7 cm a 3,4 cm od druhého kraje). Tam, kde jsou tyto dvě díry se vrazí tyčka, do které se přišroubuje kevlar (je dobré kousek konce kevlaru přehnout dovnitř, aby se konec netřepil). Nakonec stačí připevnit kroužek a je to.

Double poi: Koncová část je úplně stejná jako u single poi, stejně jako parametry. Na střední část se použije trubička dlouhá 9 cm (na "5" kevlar) a dva šrouby a dřevěná tyčka dovnitř. Po obu koncích se 0.5 cm od kraje vyvrtají díry skrz na skrz a uprostřed (3.6 cm od každého kraje) se udělají ještě dvě na přidělání kevlaru. Dovnitř se dá dřívko atd., stejně jako u single poi. Ještě dva kroužky a je to hotovo.

Cathedral: Jsou potřeba dva "lustrháky" (vrutový závit), matky stejného průměru, čtyři podložky, které budou pasovat (čím lehčí materiál tím lépe) a především asi 1.2m kevlaru. Může ho být i více nebo méně, ale potom to už nebude přesná kostka, každopádně při stejné délce kevlaru a klasické konstrukci budou poi hořet přibližně 2x méně, takže se to stejně vyplatí vyrobit. Nejdříve se složí "harmonika", buď z jednoho nebo ze dvou kusů kevlaru (viz odkazy níže). Potom přichází na řadu obyčejný a křížový šroubovák, nejlépe v ruce se jedním a potom druhým udělá díra skrz na skrz, dost široká na to, aby se skrz dal nakroutit lustrhák z již navlečenou podložkou, na druhý konec se dá druhá podložka a celé se to přitáhne šroubem. Pokud z konce hodně vyčnívá závit, může se ještě pilkou na železo zkrátit a opilovat, přeci jenom pravděpodobnost, že se matka vytočí tu je a najít potom tu samou může být problém.

Fire rope: Potřeba jsou dvě např. železné (čím tvrdší kov tím lepší) trubičky dlouhé asi 2cm o průměru XXX, čtyři kroužky na klíče střední velikosti, špalík dlouhý 8 cm (ne širší než násada od lopaty) na zátěž, lustrhák, asi 10cm řetízku a izolačka. Konec šňůry se trochu roztřepí (pozor, kevlarová šňůra má dvojí pletení!) a izolačkou se olepí do špičky, potom se konec nakroutí do trubičky tak, aby ještě kousek vyčníval.Trubička se zmáčkne ve svěráku a to dvakrát a podruhé do protisměru (ve svěráku otočením o 90°). Nejdříve blíže ke šňůře, a pak do protisměru. Poté se do krajní vzniklé plošky vyvrtá uprostřed díra (vrták "3", 3mm) na kroužky. Takto se udělají všechny čtyři konce. Do jedné podstavy špalíku se našroubuje lustrhák a spojí očkem s kroužkem na konci. Na řetízek se dá kroužek a druhý konec spojí ze začátkem šňůry a řetězy jsou, teď ještě bez poutek, hotové.

Monkey fist: Neboli opičí pěst, je zvláštní konstrukce konce upletená z kevlarové šňůry. Hoří opravdu dlouho a ty upletené s trojnou řadou hoří až 10 min, takže doporučuji pouze zkušenějším poikařům. Vnitřek je dutý a dá se ještě vyplnit savým materiálem (bavlněné látky, kevlar, hadr), k ještě větší výdrži. Po upletení je potřeba asi 2.5 metru středně silné šňůry, stačí kroužek na klíče (menší), nebo znýtovaný drát. Zbytek tvoří kvalitní řetěz a poutka.

FAKULE / STAFF

Jak tréninková tak ohnivá tyč by si co do stavby, váhy a délky měly odpovídat. Pokud si zvyknete na určité parametry, je potom trošku obtížnější vyrovnat se ze změnou. Mněla by vám jaksi sednout do ruky a v ničem neomezovat a pokud ji vyhodíte do vzduchu, neměla by uletět neznámo kam. Váha je individuální prvek, závisí pouze na vaší fyzické zdatnosti. Těžší tyče jsou stabilnější a lépe drží směr a díky setrvačnosti i konkrétní rychlost, na druhou stranu jsou pomalejší. Lehčí tyč je rychlá, obtížněji kontrolovatelná a při vyhození do vzduchu méně stabilní. Mít vyváženou tyč znamená mít těžší konce, aby střed nepružil a tyč se dobře centrovala pomocí konců a ne středu. To je zvlášť důležité u kontaktních triků.

Délka je závislá na vaší postavě a to v těchto bodech: při vzpřímeném stoji a uchopení tyče v jejím středu, by se neměla dotýkat země. Pokud používáte dvě tyče, pak platí, že když rozpažíte a v každé ruce budete mít jednu tyč, neměly by se při vertikálním točení dotýkat. Pro některé triky je důležité, abyste byli schopni tyč protočit pod podpažím, tj. půlka tyče by měla být o něco kratší než vaše paže. Při klasickém točení, využívajícím středu tyče je délka individuální, pouze pokud se věnujete také kontaktním trikům, je třeba mít tyč delší a dobře vyváženou.

Rukojeť neboli "omotávka" z kobercové lepenky, leukoplasti apod. by měla být dostatečně široká (min 20 cm), kvůli pohodlnému předávání a snadnému zachytávání při výhozech a měl by být brán zřetel na to, že ne vždy se podaří tyč uchopit přesně ve středu. Rukojeť také nemusí být vůbec žádná (např. u kontaktní tyče) a je možno plně využít celkovou délku tyče. Průměr závisí na vaší ruce. Tyč by se mněla dát pohodlně uchopit mezi ukazováček a palec, i celou rukou. Vždy je lepší menší průměr, kvůli bezproblémovému chytání a polohování. Nesmí se zapomenout, že i proti-skluzové lepení má po namotání nějakou výšku.

Materiálem pro samotnou tyč bývá novodurová trubka, může posloužit ale i násada od koštěte, bambus apod., u hořlavých materiálů je ale potřeba před namotáním a upevněním hořáku polepit oba konce tyče vrstvou alobalu (širokou asi tak jako role, ve kterých se běžně prodávají) - alobal připevníme izolepou, několikrát zatočíme a opět přilepíme. Hořák (z kevlaru, džínoviny, ručníku, případně z kombinace materiálu, např. jako základ vrstva prostěradla a svrchní vrstva obinadlo) můžeme buď přidrátovat nebo přišroubovat. V prvním případě si nejprve navrtáme do tyče jednu tenkou díru cca 1cm od konce, tyč pootočíme o 90° a ve vzdálenosti o trošku větší než je šířka namotávaného materiálu vyvrtáme druhou, tou protáhneme drát (cca 1,5m) a drátujeme (samozřejmě až poté, co jsme si na tyč namotali látku a zajistili izolepou), tj. jdeme drátem ke konci tyče, obtočíme, protáhneme druhou dírou, opět pokračujeme křížem k předchozí díře a tak pořád dokola, dokud nám vystačí drát. Takto lze přidrátovat i obtočený konopný hasičský provaz nebo kevlarová šňůra. Bezpečnější je ovšem samozřejmě hořák přišroubovat samozavrtávacími vruty (v případě, že máme duralovou tyč, nejprve do konce zatlučeme dřevo, omotáme, provrtáme (nejméně na dvou místech a kolmo k sobě, obdobně jako u drátování), a nakonec zavrtáme vruty s podložkou.

FIRESHOW

Nezkoušejte to s ohněm, dokud si nejste 100 procentně jistí s tréninkovými nástroji, točte střízliví, dávejte pozor na vlasy, volné oblečení a okolostojící lidi či spolu-točiče. Jako palivo se používá petrolej, lampový olej, univerzální podpalovač na grily a podobně, vše lze sehnat max. do 100Kč za 1 litr, na jedno točení (bez plivání) počítejte tak se dvěma litry, s kvalitním kevlarovým hořákem i jeden litr. Po namočení vždy hořáky dobře oklepejte, když dotočíte tak je zabalte do vlhkého hadru.

Pokud se rozhodnete plivat oheň, musíte si uvědomit pár věcí: 1) Teď už si opravdu zahráváte s ohněm, 2) Můžete se ošklivě zranit, například poleptat si následkem vdechnutí dýchací cesty, 3) Nedělejte to, pokud si opravdu nejste jisti tím, že to zvládnete a už vůbec ne, pokud se OPRAVDU bojíte, že byste mohli zpanikařit, až se před vámi objeví obrovská koule ohně, 4) Jako vždy: neztrácet respekt a chladnou hlavu, 5) Je to úžasná záležitost...

Předtím, než se pustíte na věc, doporučuji vám si nejdříve zkusit plivat "nanečisto" - tj. naplnit si ústa vodou a zkoušet jí co nejlépe rozprášit před sebe. Plivání spočívá v rozprášení tekutiny na co nejmenší částečky pod co největším tlakem, jak toho docílit je na každém z nás a každý to dělá jinak. Jediné obecné pravidlo je nenaplňovat si pusu úplně - za prvé toho spoustu spolykáte a za druhé nevyvinete dost velký tlak. Nejlepší je zaplnit si ústa tak po tři čtvrtiny hořlavinou a zbytek nechat vzduch. Ještě lépe je umístit "vzduchové bubliny" v ústech za hořlavinu - předejdete tím vynechávání plamene a docílíte jednolitého toku plamene a lepšího tlaku.

Předtím, než plivnete se pořádně nadechněte (samozřejmě nosem), NIKDY se ale nenadechujte při plivání! I kdyby vám začalo hořet obočí, vlasy nebo se stalo cokoli jiného, NIKDY, za žádných okolností se NESMÍTE nadechnout. Došlo by k poleptání dýchacích cest s vážnými následky i po rychlém převozu do nemocnice a důsledkem může být i smrt. Neplivejte proti větru. Oči mějte klidně otevřené, nic se vám nestane a není to ani taková záře. Při plivání kolmo vzhůru se připravte na to, že na vás hořlavina opět sedne - sice už vyhořelá, ale přesto.

Plivat se nemůže samozřejmě všechno, co hoří. Nejčastěji asi uvidíte plivat lampový olej. Stojí okolo 40,- Kč (cca 3 dcl). Nedoporučuje se plivat oleje s příchutí (na první pohled je poznáte podle zbarvení - zelená, modrá, červená atd.), ale jen čiré (bezbarvé). Dá se plivat i univerzální podpalovač, který silně připomíná oleje a to i svou hustotou, je nejlevnější (litr za cca 70,- Kč) - samozřejmě jen čirý.

Dřív se plivalo především s petrolejem, který je ale méně vhodný. Za prvé je podobné konzistence jako voda (oleje se plivou přeci jenom lépe), ale především se vám při plivání občas stane, že si sem tam loknete - a pokud si loknete petroleje, je vám potom hodně zle (bolest břicha, hlavy, klidně i horečka atd.), pokud si loknete víc, dochází k poleptání vnitřností. Pokud potřebujete polknout, předkloňte se a polkněte naprázdno. Nevyvolávejte zvracení. Polknutí olejů také není taky není nic příjemného (hlavně těch s příchutí), velkou část z nich nejde stejně jako petrolej v těle odbourat a je tedy potřeba vydržet, než opustí tělo, částečně může pomoci živočišné uhlí. NIKDY NEPLIVEJTE BENZÍN! Je to hořlavina I. třídy, takže chytají i pouhé výpary - je tudíž více než slušná pravděpodobnost, že vám exploduje v ústech. S kombinací benzínu a petroleje to není o nic lepší.

Před plivnutím si vždy ověřte, co se chystáte plivnout a také jestli nemáte potřísněný obličej, oblečení apod. Nikdy neplivejte na lidi, některá národnosti to berou i jako urážku, některé lidi to může docela vážně vylekat.

Nezapomeňte si hned po plivání otřít a vypláchnout ústa od zbytků (popřípadě omýt obličej) - dostatek vody je při plivání nutností. Po úplném skončení plivání si namažte rty lojem a nejlépe se ještě okolo úst potřete krémem, protože plivání dost vysušuje pokožku. A ti, kdo mají vousy, ať se připraví, že po plivání budou pěkně tvrdé a citlivé.

více informací:
www.fireshow.cz
www.zonglovani.cz
www.homeofpoi.com